Jako nikdy
V komorním příběhu o umírání se v hlavních rolích představí Petra Špalková, Jiří Schmitzer a Taťjana Medvecká.
Konec léta ve filmu "JAKO NIKDY" znamená zároveň konec života. Vladimír Holas umírá. Kdo je Vladimír Holas? Malíř, sochař a pedagog okresního významu. Namaloval spoustu krásných obrazů - ale ne tak skvělých, jak si přál. Nebyl ve straně, nebyl ve Svazu výtvarných umělců, nezaprodal se minulému režimu. Dům v krásné krajině je jeho poslední útočiště, smrt je nevyhnutelná a on nechce umřít v odcizené nemocnici. Chce se skácet ve stoje, tak jak žil.
Pro tento komorní film jsou klíčové tři postavy, vedle hlavního hrdiny jsou tu dvě ženy: Karla, asi pětatřicetiletá, je svému životnímu partnerovi něčím podobná: malířka, bohémka, pro ostrá slova nejde daleko. Kontrastní k těm dvěma je Jaruna, vdaná asi pětapadesátiletá žena, zdravotní sestra. Kdysi byla milenkou pana malíře. Tato trojice vede marný boj se smrtí, bojují sami se sebou a současně mezi sebou - což přináší každému z nich určité očištění. Premiéra 19. září 2013.
ZDENĚK TYC – režisér:
„Lákalo mě téma, „film o smrti“, první verzi jsem četl ve věku 54 let, můj otec zemřel ve věku 56 let, byla to výzva.“
PETRA ŠPALKOVÁ – Karla:
„Karla se mi líbila v tom scénáři od začátku. Je to soucitný, dobrý člověk, ostrý vlčák, který se s nikým nemaže. Žije velmi složitou lásku. To pozérství a tvrdost směrem k druhým lidem je ale u ní přitom založené na věrnosti a spolehlivosti, na pocitu, že není možné opustit někoho, komu je momentálně zle.“
TAŤJANA MEDVECKÁ – Jaruna:
„Pro mě byl tenhle film jako nějaký sen. 8. července jsem dostala od režiséra Tyce SMS s nabídkou role, mám ji schovanou, proto vím to přesné datum. Byla jsem na Maltě a už druhý den četla s notebookem na klíně scénář. A za měsíc byla první klapka! Žádné konflikty, sehraný tým, soustředěná práce. Byla jsem strašně zvědavá, jak film dopadne. A měla jsem radost.“
JIŘÍ SCHMITZER – Vladimír:
„Trvalo několik měsíců, než mě k roli přemluvili. Nejspíš nemohli sehnat nikoho jiného, kdo je tak hubený a vypadá, že během několika málo dní zemře.“
MARKÉTA BIDLASOVÁ – scenáristka:
„Začala jsem se tím tématem zabývat před šesti lety, poté co jsem v poměrně pozdní fázi těhotenství přišla o dítě a do toho se můj táta potýkal s rakovinou. Hledala jsem, jak se s tím vyrovnat, zuřivě jsem chtěla pochopit, co to vůbec je – smrt.“
ONDŘEJ TROJAN – producent:
„Je to náš třináctý film a v pořadí třetí, který točíme převážně mimo Prahu. Ty dva předchozí, kdy celý štáb spal na exteriérech, Musíme si pomáhat a Želary, byly Americkou filmovou akademií nominované na Oscara. Takže tomuto snímku bych přál to samé.“
Fotografie z filmu
Fotografie z natáčení
