Afoňka už nechce pást soby

Etnografické objevování dokumentárním filmem umožňuje českému režisérovi Martinu Ryšavému formulovat osobně prožitou rozporuplnost sibiřské současnosti. RežieMartin Ryšavý KameraMartin Ryšavý ProducentGalina Šustová, Ondřej Trojan

Etnografické objevování dokumentárním filmem umožňuje českému režisérovi Martinu Ryšavému formulovat osobně prožitou rozporuplnost sibiřské současnosti.

Celovečerní dokumentární film Afoňka už nechce pást soby režiséra Martina Ryšavého je hodinovým vyprávěním o syrovém životě příslušníků sibiřského národa Evenů žijícího ve Věrchojanských horách. Jeho hlavními postavami jsou mladý pastevec sobů Afanasij Konstantinov a jeho prateta Maria Jegorovna Kolesovová. Zatímco Maria Jegorovna si přeje, aby její příbuzní po její smrti žili dál tradičním způsobem života svých předků, mladý Afoňka by se rád z kočovnického údělu vyvlékl. Touží po životě ve vesnici nebo ve městě, které pro něj představují širší pole možností obživy a seberealizace.
 
V čem by ale tato seberealizace měla konkrétně spočívat, to Afoňka netuší - nic jiného než pást soby totiž neumí. Navíc si uvědomuje, že vždy, když je nějakou dobu ve vesnici, táhne ho to téměř proti jeho vůli zpátky do hor, ke stádu. Sám neví, co v tom vězí, cítí jen, že není a nikdy nebude jako jeho dávní předkové, kteří znali jen život v přírodě, hory, lov a sobí pastviny. Afoňka žije v divočině i v civilizaci, ve dvou odlišných světech, chvíli tam a chvíli tady. Do obou patří, v obou je doma, ale v žádném úplně.
 
V žádném nekoření pevně. Z toho pochází jeho životní neklid, který je typický pro všechny mladé pastevce. Filmem se prolínají také úvahy a verše evenského básníka Michaila Kolesova, který po svém reflektuje mizející svět kočovnické tradice.
 
Etnografické objevování pomocí dokumentárního filmu umožnilo českému režisérovi formulovat osobně prožitou rozporuplnost sibiřské současnosti. Jak sám říká, na začátku nebyl žádný zvláštní nápad, spíš dlouhodobý filmařský a badatelský zájem o zauralské oblasti. Natáčením filmu o kočovnících chtěl prostě jen navázat na své předešlé sibiřské aktivity, ze kterých už vytěžil dva filmy. V širokém záběru se film dotýká i základních otázek lidského údělu, společenských vztahů a osudu národa. Intuitivní cesta s kočovníky dovoluje střídat meditaci, sněhovou krásu nekonečné krajiny, drsnou přirozenost vyvrhování sobů, lyrismus a střet protikladů, mezi něž patří i přehodnocování středoevropsky tradičně přijímaných hodnot.
 
Dokument Afoňka už nechce pást soby byl oceněn hlavní cenou na 8. ročníku Festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (26. - 31. října 2004). Stal se spoluvítězem soutěže Česká radost společně s kontroverzním dokumentem Český sen.