Obsah této stránky vyžaduje novější verzi aplikace Adobe Flash Player.

Získat aplikaci Adobe Flash Player

Fotoreportáž z  natáčení našeho dokumentu LEUKEMIE A JÁ. Ve Fakultní nemocnici v Plzni jsme zaznamenali,  jak se odebírá kostní dřeň  - přesněji  krvetvoré buňky. Děkujeme panu Václavovi za souhlas s natáčením a neznámému příjemci přejeme úspěšnou transplantaci a brzký návrat do běžného života:)


Jdeme na to

Okamžitě zabydlíme čekárnu


Pak se chvíli tvoří. Režie Vojtěch Kopecký, kamera David Šachl, zvuk Marek Musil. 


Na stěně mapa a na ní špendlíky, kam všude doputovala dřeň odbraná právě tady...

Všimli jste si někdy, že úplně všichni filmaři dělají rukama to samé gesto?:)

Trochu nás děsí, co vlastně přide... když mají v čekárně automat na špunty do uší. Bojim bojim...

Konečně náš dnešní hrdina. Tedy Václav. Neni v posteli a neni v pyžamu?

Do nemocnice přišel už včera večer... a do separačního pokoje si dojde rád po svých.

Postel už se veze.


Odběr může začít.


Chvilku točíme


Chvilku fotíme, ale brzo nám sklapne....


Sestřička připravuje napíchnutí a my musíme na chodbu.... co kdyby se náhodou netrefila:)



Vojta drží v ruce časopis Naděje, který vydává Nadace pro transplantace kostní dřeně a ve kterém se píše o našem projektu. Což jsem bez brýlí neviděla, takže to neuvidíte ani vy... Jen úplně dole kousek nadpisu...jak jsem si teď - už s býlemi - všimla:)


A jsme zpátky na separačním pokoji... protože tady je větší legrace:)


Václav už je napíchnutý a my můžeme točit


Z pravé ruky mu těď bude asi čtyři hodiny odtékat krev přes separátor, který z ní oddělí krvetvorné buňky, a levou rukou rukou zase šup zpátky. Trochu nuda, ještě že může mačkat gumový míček...


...a koukat na televizi. No a samozřejmě velká zábava je taky s naší partou.


Když už máme natočené úplně všechno...


... je potřeba Václava trochu vyzpovídat.


Separátor hučí, zvukař šílí a režisér doufá, že to nakonec bude v pohodě.


Kdo je teda úplně v pohodě, je Václav. Hlavně je rád, že se dočkal a díky tomuhle jednomu dni někdo, kdo by jinak neměl šanci,  bude nejspíš žít dál. A ani ho moc nezajímá, kdo to je. Stačí, že se našli.


Peřiny z téhle nemocnice fakt neukradne nikdo:)


Ještě si necháme pořádně vysvětlit obě dvě techniky odběru a docela nás s režisérem mrzí, že jsme na vstup do registru dárců starý...a to jako hodně. Běžně berou do 35 let.

Paní doktorka Navrátilová, která se nám celou dobu věnovala,  má moc ráda tenhle pohled na Plzeň a práce s dárci jí kompenzuje někdy smutné chvíle na oddělení. Mluví o nich tak hezky. Třeba o mladé mamince , která si horkotěžko zařizovala hlídání, nebo o pánovi, který měl problém sehnat peníze na vlak. Ale dorazili do Plzně oba. Vůbec to není tak, že pomáhají jen ti, co jsou "za vodou". Dobrá zpráva:)


P.s. Dnešní den bude sice jen jedním kousíčkem filmu. Ale třeba nakopne někoho k tomu, aby si jednou lehl na Václavovo místo, nechal se napíchnout od krásné sestřičky, pustil si telku, pohrál si s gumovým míčkem a odjel domů s pocitem, který mu my můžeme jen závidět.



Fotogalerie

DSCF8507.JPG

Diskuze